Zdroj: T. Andrews- Průvodce léčitele

Pro to, abychom odstranili příčinu nemoci je třeba pochopit základní vztah mezi stránkou tělesnou a citovou, duševní a duchovní úrovní mysli a dokázali určit možné disharmonické místo. Pokud nepřistoupíme na tuto podmínku, pak namísto celistvého přístupu k léčbě dosáhneme pouze neosobního a v jistém smyslu provizorního řešení svého zdravotního stavu.

 

 

Nával krve či její nedostatečný průtok do některé části těla svědčí o tom, že došlo k přeplnění a přetížení. Zpravidla jde o nadměrné městnání tělní tekutiny v nějakém orgánu nebo jeho části. Podle místa výskytu poznáme, čím jsme přetěžováni. Cítíme-li návaly v hlavě, zkoumáme povahu našich myšlenkových pochodů. Nemáme tendenci v sobě hromadit zlobu? Nepřetěžujeme si hlavu přemírou starostí, pochybností a obav? Trpíme-li návaly tělní tekutiny do plic, opět se o sobě můžeme mnohé dovědět. Nekontrolujeme nadměrně své citové projevy? Nával může být známkou potlačeného vnitřního hlasu, který si žádá vyslyšení. Tkví příčina odmítavosti okolí v druhých, nebo je chyba v nás samých? Nežijeme pod tlakem nějakých nepříjemných okolností? Netrpíme depresemi, s nimiž bychom se měli někomu svěřit? Všechny tyto případy mohou být způsobeny právě návaly. Nezdráháme se ujmout vlastního života, a tak si podvědomě blokujeme plíce, abychom měli alibi? Máme sice pocit, že se dusíme, ale neusilujeme ve skutečnosti o to si toto zadušení nějak přivodit?

Zácpa je rovněž určitou formou návalu či zahlcení. Často symbolizuje nechuť zbavit se zastaralých názorů nebo vzorců chování, které nám již nejsou prospěšné. Různým stupněm zácpy trpí zejména ti, kteří jsou citově uvězněni v minulosti a odmítají změnu.